Vývoj zraku u malých dětí

 Dítě  se nerodí s dokonalým viděním. Od narození  však vnímá světlo. Svědčí o tom fotomotorický reflex zornice. Při narození je oblast žluté skvrny ještě nezralá, čípky nejsou dosud zcela diferencovány a náležitě uspořádány. Pro tuto nezralost makulární krajiny vnímá novorozenec převážně periferní sítnicí. Vnímá světlo a tmu a jednoduché tvary.Tato nadřazenost periferní sítnice netrvá déle než dva týdny.

„Vývoj žluté skvrny je ukončen zhruba v 6.měsíci života, definitivně ukončen ve 3.roce života.

Ve 2.měsíci se vyvíjí fixační reflex a ve 3.měsíci reflex konvergence a divergence.

Ve 4.měsíci pak reflex akomodace, souhra akomodace s konvergencí  se vyvíjí zvolna od 6.měsíců“ 

Ke správnému  jednoduchému binokulárnímu vidění nestačí pouze dobře vyvinutá zraková ostrost, ale je zároveň nutný normální vývoj složitých optomotorických mechanismů, především vývoj fixace.

U novorozence není ještě fixace dokonale vyvinuta. Novorozenec reaguje na světelný zdroj nekoordinovanými pohyby, jeho oči bloudí okolo předmětu, aniž se mu podaří se na něj zahledět. Někteří autoři se zmiňují o nepravidelné fixaci již před koncem  prvního měsíce.

Ve 2.měsíci se fixace stává aktivní, dítě sleduje osoby a obličeje, světelné zvučící předměty a hlavně pohyblivé předměty. Koncem 2.měsíce sleduje pohledem hračku i svou ruku.

Od 3.měsíce existuje již značná centrální, ale nepravidelná fixace. Stává se tím přesnější a úspěšnější, čím je foveola funkčně vyspělejší. Čím je lepší centrální vidění, tím přesnější a úspěšnější jsou pohyby oka, zaměřené na předmět pozornosti.

Ve 4.měsíci dovede již dítě fixovat delší dobu malé předměty, s nimiž si hraje.

V 5.měsíci se stává fixace stálou, pravidelnou a lze ji usměrnit. Vývoj centrální fixace je spojen s vývojem subjektivní směrové lokalizace přímo vpřed. Fixovaný předmět v primárním postavení očí je lokalizován přímo vpřed .  Orientační fixační reflex je fyziologická reakce, kterou navozují oči styk s pohyblivými a nepohyblivými předměty okolí. Refixační reflex přivádí oči zpět k původnímu fixačnímu bodu po přechodném přerušení fixace zakrytím oka. Vergenční fixační reflex je fyziologická reakce, která pečuje o správné zaměření očí na fixovaný předmět podle jeho vzdálenosti. Děje se tak protichůdnými pohyby očí konvergencí a divergencí. 

V 6.měsíci udrží kojenec konvergenci několik vteřin a odhaduje již hloubkovou vzdálenost hraček, se kterými si hraje.

    Akomodace je schopnost oka vidět předměty ostře na různou vzdálenost. Je závislá na vývoji ciliárního svalu. Umožňuje ostré vidění blízkých předmětů. Ciliární sval se začíná rozvíjet ve 4.měsíci. K občasné konvergenci se připojuje akomodace. Jejich souhra se rychle vyvíjí do 6.měsíce a do konce 1.roku se upevňuje. S vytvořením optometrické souhry dochází k plnému rozvinutí binokulárního vidění. Její poruchy mají za následek ztrátu binokulárního vidění a různé formy šilhání a následně tupozrakosti.

Prostor, který je vidět  při pohledu přímo před sebe tvoří zorné pole.  Předmět, na který je fixován pohled se zobrazuje ve žluté skvrně – je to centrální vidění. Vidění mimo oblast žluté skvrny se nazývá periferní vidění. Rozlišovací schopnost  periferního vidění je mnohem menší než vidění centrálního, je však důležitá pro orientaci v prostoru.

„Hranice periferního vidění – normálního zorného pole je ovlivněna tvarem obličeje. Na zevní straně dosahuje 90 stupňů, nahoře a dole pak 55 – 60 stupňů“.

Vývoj zrakové ostrosti u dětí je postupný, zakončuje se přibližně okolo 6 – 7 roku věku dítěte. Následující tabulka č.1shrnuje průběh vývoje zrakové ostrosti tak, jak se mění v souvislosti s věkem a tedy s  vývojem jednotlivých částí oka, zrakové dráhy a mozkových zrakových center.

 Vývoj binokulárního vidění

Binokulární vidění je vidění oběma očima současně. Je to schopnost vidět oběma očima pozorovaný předmět nerozdvojený. Není vrozené. Vyvíjí se společně se sítnicí oka do jednoho roku věku dítěte a asi do šesti let se upevňuje. Spolupráce obou očí se rozvíjí postupně, uplatňuje se při ní konvergence (souhyb očí) a akomodace (schopnost zakřivení oční čočky a zaostření na různou vzdálenost). Binokulární vidění se rozvíjí především v předškolním věku. K jeho stabilizaci nedojde před šestým rokem (Keblová, Lindáková, Novák, 2000).

Od prvního dne po narození lze vyvolat u novorozence optokinetický nystagmus a sledovací pohyby očí.

Od prvního týdne je možno pozorovat občasné koordinované oční pohyby. V 1.měsíci jsou již sledovací pohyby dobře vyvinuty. Fixace se může střídat mezi oběma očima.

Ve druhém měsíci se již objevuje krátkodobá binokulární fixace blízkých předmětů. Ve třetím měsíci přistupují pohyby konvergence a divergence.

Ve čtvrtém měsíci začíná dítě akomodovat. Buduje se fúze.

V 6.měsíci jsou již vytvořeny podmínky pro binokulární vidění a hloubkové vnímání. V dalších měsících se binokulární spolupráce zpevňuje, především se upevňuje fúze.

Ke konci 1.roku se binokulární souhra zdokonaluje pomocí chůze, která přispívá k rozvoji prostorového vidění, smyslu pro vzdálenost, velikost a polohu předmětu. Utužuje se vztah mezi konvergencí a akomodací. Sledovací pohyby očí jsou plynulé.

Do 5.- 6.roku se zdokonalují a stabilizují všechny funkce binokulárního vidění.

Zasáhne-li však do vývoje binokulárního vidění nějaká porucha, normální vývoj se přeruší a pokračuje dále patologicky. Vzniká strabismus, suprese, amblyopie, anomální retinální korespondence. Díky korové plasticitě je možné v tomto období funkční zrakovou rehabilitací úspěšně zasáhnout do dalšího vývoje zraku a předejít vývoji těžšího zrakového postižení. Věk vzniku strabismu a amblyopie má vliv na jeho funkční prognózu. Existují různé druhy amblyopie a strabismu, což je dáno dobou a příčinami vzniku. Z důvodů preventivních a léčebných je nezbytné, aby byly tyto vady léčeny co nejdříve po jejich zjištění Nejvhodnější je pro léčbu předškolní věk. Ortoptika může obnovit jen to binokulární vidění, které bylo již během vývoje již vyvinuto. Čím dříve se oční vada odhalí, tím je prognóza vyléčení lepší.

„Léčba může obnovit jen ten stupeň jednoduchého binokulárního vidění, který se vytvořil, než porucha nastala“ (Keblová, Lindáková, Novák, 2000).

Fyziologie jednoduchého binokulárního vidění

    „ Jednoduché binokulární vidění (JBV) je koordinovaná senzorická činnost obou očí, která zajišťuje vytvoření jednoduchého obrazu pozorovaného předmětu. Jednodušeji  řečeno: JBV je schopnost vidět oběma očima pozorovaný předmět jednoduše“ (Hromádková, 1995 ).

Vývoj binokulárního vidění probíhá v několika etapách:

Fixační reflex  (0-2 měs.) – dítě se dívá převážně jedním okem, druhé oko může fyziologicky zašilhat,

Binokulární reflex (2.měsíc) – dítě se začíná dívat oběma očima,

Reflex konvergence (3.měsíc) – dítě sleduje bližší a vzdálenější předměty),

Reflex akomodace (4.měsíce) – zaostřování bližších a vzdálenějších předmětů,

Reflex fúze (6.měsíc) – spojení obrazů v jeden smyslový vjem,

Upevňování binokulárních reflexů (od 9.měsíce),

Rozvoj prostorového vidění (od 1.roku) – zdokonaluje se vztah mezi konvergencí  a akomodací,

Stabilizace binokulárních reflexů (do 6.let).